Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nahlédneme-li 4. května do kalendáře, s překvapením zjistíme, že zde není ani "jiskérka" ba ani "čmoudík" o hasičích, a že tento den patří všem Květoslavům. Hasiči však velmi dobře vědí, že 4. květen je dnem umučení jejich patrona - svatého Floriána. Svatý Florián ochránce v nebezpečí ohně, vody a války, patron hasičů, kominíků a zedníků. Postava ve zbroji římského vojína s mečem a korouhví, vylévající vodu z vědra na hořící dům v připomínce toho, že prý kdysi svou modlitbou odvrátil plamennou zkázu.
Svatý Florián se narodil ve 3. století v dnešním Zieselmaieru u Vídně. Pocházel z vojenské rodiny a byl vojenským úředníkem. Za vlády císaře Diokleciána roku 284 - 305 se stal jednou z obětí jeho zásahu podle protikřesťanských ediktů v roce 303 a 304. Svatý Florián, vysloužilý velitel pluku římských legií a vedoucí kanceláře císařského místodržícího v římském Lauriaku (dnešní Lorch u Ennsu v Horním Rakousku) - v hlavním městě provincie Noricum - se dostal do žaláře za pokus osvobodit 40 uvězněných křesťanů. Bylo na něj naléháno, aby se vzdal víry. To však odmítl. Byl krutě mučen. Soud nevzal v úvahu jeho zásluhy v armádě ani jeho bezúhonný život. Nakonec mu dne 4. května 304 n. l. kat přivázal na krk mlýnský kámen a hodil jej do řeky Ennsu, kde utonul. Floriánovo mrtvé tělo bylo vyplaveno na skálu a tam ho hlídal orel, aby ho nemohli pohané zhanobit. Vdova Valerie jeho tělo tajně pochovala na svém statku nedaleko Lince v místě, kde se dnes rozkládá město St. Florian. Nad jeho hrobem byl v 6. století vystavěn augustiánský klášter. Jeho ostatky byly přeneseny do Říma, část ostatků získal též Karel IV. , dnes jsou uchovány v chrámu svatého Víta. Svatý Florián se stal patronem hasičů proto, že byl usmrcen ve vodě, kterou se oheň hasí.
 

"Kde pálí ohně žár a vzrůstá hřích a svár,
pomocník je nám dán, svatý Florián".



Hasičské desatero
  1. Nehledej v dobrovolném sboru hasičském ni zisku, ni slávy, nýbrž jen povinnosti bratrské pomoci v neštěstí.

  2. Jsi-li hasičským dobrovolníkem, buď jím celou duší a celým tělem, nemáš-li dobré vůle, nejsi dobrovolníkem a jsi dobré věci na obtíž.

  3. Buď obětavý a statečný, ale jednej vždy s rozvahou, zbytčně nevydávej se v nebezpečí a dbej v činnosti hasičské svého zdraví.

  4. Jsi-li činovníkem, nevypínej se nad jiné, ale pamatuj, že ti, kteří Tě zvolili, očekávají od Tebe činnosti zvýšenou a všechny přednosti těla i duše.

  5. Bratry své považuj za rodné, jsi-li vzdělanější, nepohrdej jimi, ale hleď se jich povznést.

  6. Pamatuj, že na hasičském dobrovolníku se žádá povaha přímá, šlechetná a vlastenecká, v pospolitém jednání počestná a vlídná.

  7. Užitečnost hasičského zřízení dokazuje se lépe skutky než slovy, ale zájmy hasičské dlužno vždy a všude slušným způsobem hájit.

  8. Nevyvolávej ve spolku různic, sporů a pohoršení, ale přičiň se kvůli dobré věci, abys všeliké neshody přátelským způsobem zamezil nebo usmířil.

  9. Máš-li na sobě čestný stejnokroj hasičského dobrovolníka, pamatuj, že nevhodným způsobem a chováním nezpůsobíš hanbu jen sobě, ale zařízení, jahož odznak nosíš.

  10. Jsi-li členem hasičské dobrovolnosti, pak se tímto desaterem řiď a pak budeš dobrým hasičským dobrovolníkem.